Celý příběh začal vlastně úplně banálně. Potřeboval jsem posekat trávu před domem. Krátká akce. Říkal jsem si: deset minut práce a mám hotovo.
Jenže tentokrát bylo špatně skoro všechno.
Nejdřív mi došla struna. Dobře, to se stává. Namotal jsem novou a chtěl pokračovat.
Vyžínač ale nešel nastartovat.
Napadlo mě, že už jsem dlouho neměnil svíčku. Nakonec motor přece jen chytil a já začal sekat.
Asi po pěti minutách se ale struna znovu vymotala a byla pryč.
Ajajaj.
Po čtyřech letech bezchybného sekání zřejmě dosloužila žací hlava.
Otočil jsem Husqvarnu 525RX, abych se na ni lépe podíval, a vtom mi něco začalo kapat na nohu.
Benzín.
To snad není možné.
Ze sváru palivové nádrže vytékalo palivo. Spoj zřejmě praskl.
Během několika minut jsem tedy zjistil, že budu potřebovat novou žací hlavu, pravděpodobně svíčku a k tomu ještě palivovou nádrž.
Na stroj, který do té doby čtyři roky fungoval bez jediného problému, docela slušná série poruch.
Ale co už.
Problémy jsou od toho, aby se řešily.
Hrdinně jsem odmítl servis
Zašel jsem do autorizovaného servisu Husqvarna v Šumperku k Martinu Černému, se kterým mám dlouhodobě dobrou zkušenost.
Objednal jsem všechno potřebné: svíčku, vzduchový filtr, novou žací hlavu a především palivovou nádrž.
Svíčku a filtr měli přímo na prodejně, žací hlavu a nádrž objednali. Za dva dny byly díly připravené.
A já jsem Martinovi hrdinně oznámil, že servis tentokrát nepotřebuji.
Všechno si vyměním sám.
S krabicí náhradních dílů jsem pak stejně hrdě odjel domů.
Žací hlava: první vítězství
V pátek jsem začal tím jednodušším – žací hlavou.
Teorie byla snadná. Najít aretační otvor, vložit čtyřmilimetrový imbus, zablokovat hřídel, starou hlavu odšroubovat a novou našroubovat.
Chvíli mi trvalo, než jsem aretační otvor vůbec našel.
Pak jsem zasunul imbus a hlava se přestala otáčet.
Teď hlavně nezazmatkovat. Je tam levý závit, takže povolovat opačně, než je člověk běžně zvyklý.
Nejdřív jsem měl pocit, že se hlavou vůbec nepohne. Nakonec však povolila překvapivě lehce.
Starou jsem sundal, hřídel lehce prostříkl WD-40 a našrouboval novou hlavu.
Šlo to jako po másle.
První část hotová.
Jenže už se stmívalo, a tak jsem si palivovou nádrž nechal na sobotní ráno.
Dvě hadičky a trocha odvahy
Ráno jsem vylil směs benzínu a oleje zpátky do kanistru a pustil se do práce.
Sundal jsem kryty, které šly dolů, a odpojil fajfku ze svíčky.
Pak jsem si chvíli prohlížel novou nádrž.
Vedou z ní dvě hadičky. Jedna k primeru – balonku, kterým se před startem načerpává palivo. Druhá, černá sací hadička, vede do karburátoru.
Než jsem cokoli odpojil, raději jsem si všechno vyfotil.
Protože člověk může mít sebevětší sebevědomí, ale fotografie původního zapojení je pořád fotografie původního zapojení.
Stará nádrž držela na třech šroubech a byla navíc přichycená ochrannou lištou.
Při rozebírání jsem si uvědomil ještě jednu věc.
Na sací hadičce uvnitř nádrže je palivový filtr.
Sakryš.
Ten jsem nekoupil.
Trochu mě to otrávilo. Řekl jsem si, že použiji starý a nový dokoupím později.
Háčkem jsem filtr vytáhl a pokračoval.
Hadička od karburátoru šla stáhnout bez problémů.
Ta od primeru ani náhodou.
Lomcoval jsem s ní tak dlouho, až se utrhla.
Výborně.
Kleštičkami jsem nakonec vytáhl zbytek zpuchřelé hadičky a stará nádrž byla konečně venku.
Malé překvapení od Husqvarny
Odšrouboval jsem víčko nové nádrže a podíval se dovnitř.
A v tu chvíli se mi opravdu rozzářily oči.
Uvnitř byl nový palivový filtr.
Takže žádné přendávání starého.
Originální díl přišel připravený přesně tak, jak jsem potřeboval.
Možná je to maličkost, ale právě takové maličkosti člověku při opravě udělají obrovskou radost.
Novou nádrž jsem lehce přichytil třemi šrouby a začal připojovat hadičky.
Nejdřív kratší k primeru.
Přístup k ní nebyl úplně ideální, ale nakonec si dala říct.
Potom sací hadička ke karburátoru.
A najednou bylo všechno zapojené.
Hotovo.
Tedy skoro.
Samozřejmě že kryt nešel nasadit
Zbývalo vrátit kryty, vyměnit svíčku a vzduchový filtr.
Jenže hlavní oranžový kryt motoru nechtěl zapadnout.
Zkouším to jednou.
Podruhé.
Potřetí.
Proč to sakryš nejde?
Nakonec jsem zjistil, že jsem byl při montáži příliš rychlý. Jeden šroubek krytu jsem utáhl dříve, než jsem měl, a právě ten bránil dalšímu dílu správně zapadnout.
Taková blbost.
Trochu jsem si vynadal, šroubek povolil a kryt byl najednou tam, kde měl být.
Nová svíčka.
Nový vzduchový filtr.
Hotovo.
Okamžik pravdy
Několikrát jsem zmáčkl primer.
Palivo se objevilo tam, kde mělo.
Takže jsem hadičky zřejmě nepopletl.
Chvíle napětí.
Nahodil jsem motor.
Chytil.
A v tu chvíli jsem byl se sebou opravdu spokojený.
AI mi předtím tvrdila, že výměna palivové nádrže zabere asi patnáct minut.
Mně trvala skoro hodinu.
Jenže to vůbec nevadilo.
Ten pocit byl k nezaplacení.
Dokázal jsem to sám.
Proč mě to vlastně tak potěšilo?
Na první pohled je to úplná banalita.
Vyměnil jsem plastovou nádrž, dvě hadičky, svíčku, filtr a žací hlavu.
Žádná raketová věda.
Jenže právě v tom možná ta radost je.
Spoustu věcí dnes řešíme tak, že zavoláme odborníka, koupíme nový výrobek nebo něco prostě vyhodíme. A někdy je to samozřejmě správně.
Ale tady jsem měl před sebou skutečný problém.
Musel jsem stroj rozebrat, pochopit, kudy vede palivo, k čemu slouží jednotlivé hadičky, něco odšroubovat, něco urvat, zase to napravit a celé složit dohromady.
A na konci přišel naprosto jednoznačný test.
Buď motor nastartuje.
Nebo nenastartuje.
Nastartoval.
Po obědě jsem odjel na zahradu a dvě hodiny sekal.
Motor vrněl.
Nová hlava sekala.
Z nádrže neukápla ani kapka.
A já jsem z toho měl možná nepřiměřenou radost.
Ale vlastně proč nepřiměřenou?
Dvoutaktní motor přece není zase tak složitý.
A hlavně – něco, co bylo rozbité, zase fungovalo.
Protože jsem to opravil.