Na Jesenický maraton tradičně vyrážíme s bráchou Milanem vlakem. Já z Brníčka, Milan ze Šumperka. Potkali jsme se v Rudě nad Moravou a pokračovali společně na Ramzovou. Ještě před startem jsme si udělali obligátní selfie. Tehdy jsme byli oba čistí, suší a relativně optimističtí.
Letos to byl můj osmý Jesenický maraton v řadě. Poprvé jsem ho běžel v roce 2019 a od té doby se z něj stal jeden z pevných bodů mé běžecké sezony. Ne pokaždé se povede stejně, ale pokaždé vím, proč se sem vracím. Výsledky ročníku 2019 skutečně zachycují můj první start s časem 4:41:59.
Začátek letošního závodu mi sedl. Na Šerák se mi běželo dobře, i když od Obřích skal už se samozřejmě spíš šlo než běželo. Foukalo, ale počasí bylo ještě docela obstojné. Hlavně jsem se snažil nikam nehnat. Jesenický maraton umí člověka za příliš rychlý začátek potrestat a letos jsem věděl, že nemám naběháno tolik jako v předchozích letech.
Na jaře mě totiž přibrzdila bolest kolen a výpadek kilometrů se musel někde projevit.
Na Červenohorském sedle jsem se ale pořád cítil dobře a měl dost sil. Seběh od Vřesové studánky jsem si vyloženě užil. Přesně ten druh běhání, kvůli kterému člověk na podobné závody jezdí.
Pak přišla Švýcárna.
Místo, které mě vždycky nalomí
Výstup na Švýcárnu mě na Jesenickém maratonu spolehlivě zlomí skoro každý rok. Tentokrát nebyl výjimkou. Už jsem toho měl plné zuby a právě tady začalo být znát, že letošní běžecká příprava nebyla ideální.
Na Švýcárně mě doběhla běžkyně Jana. Dali jsme se dohromady a pokračovali společně směrem na Praděd a dál na hřeben.
A současně se začalo měnit počasí.
K větru se přidal déšť a mlha. Praděd jsem zahlédl snad na třicet sekund. Do té doby jsem běžel jen v běžeckých trenkách a lehkém tričku CEP, takže jsem nahoře konečně vytáhl šusťák.
Proti větru pomohl.
Proti vodě už moc ne. Za chvíli byl úplně mokrý.
Po občerstvení na Ovčárně jsme se s Janou vydali směrem na Vysokou holi. Do kopce jsme šli. Viditelnost byla mizerná. Na vršku jsem v mlze v podstatě viděl jen další běžkařskou tyč a nic za ní.
Na hřebeni jsme se znovu rozběhli, ale žádné závodění už to nebylo. Spíš rozumný přesun krajinou, která se mezitím rozhodla ukázat trochu drsnější tvář Jeseníků.
Na Jelení studánce jsme se s Janou rozdělili. Zastavil jsem se, dal si kelímek pramenité vody a chystal se pokračovat.
A potom jsem uslyšel hrom.
Snad ještě nebude bouřka, proběhlo mi hlavou.
Samozřejmě.
Déšť už nestačil
Čekaly Pecny, Ztracené kameny a pak konečně Skřítek.
Nohy mi v chladu začaly tuhnout a pomalu se ozývaly křeče. V tu chvíli začalo znovu pršet.
A protože obyčejný déšť už patrně nebyl dostatečně dramatický, změnil se v kroupy.
Měl jsem na hlavě jen tenký šátek. Kroupy do něj bubnovaly a pod ním samozřejmě žádná bujná kštice, která by nárazy trochu tlumila, nebyla.
Takže křeče v nohách a kroupy do plešky.
Ideální závěr maratonu.
V tu chvíli už jsem nepřemýšlel nad časem, tempem ani tím, jak se cítím. Chtěl jsem být prostě co nejrychleji dole. Sebral jsem poslední síly a snažil se zrychlit.
Pecny.
Ztracené kameny.
Posledních pár set metrů.
A konečně Skřítek.
V cíli na mě čekali Blanka, brácha Milan a syn, který ten den běžel půlmaraton. Já už tam spíš dolezl než doběhl.
Výsledný čas: 5:29:06.
Nebyl to můj nejrychlejší Jesenický maraton. Ani zdaleka.
Ale tentokrát mi to vlastně příliš nevadilo.
Už nemusím pokaždé vyhrát sám nad sebou
Dřív jsem téměř každý závod automaticky převáděl na čas. Běžet rychleji než loni. Dostat se pod nějakou hranici. Dokázat si, že to pořád jde.
Tenhle pohled se u mě postupně mění.
Samozřejmě mě pořád baví běžet dobře. Pořád se rád podívám na čas a pořád mě potěší, když se něco povede.
Jen už to není všechno.
Na Jesenickém maratonu jsem letos potkal bráchu ve vlaku, kus závodu běžel s Janou, viděl Praděd asi půl minuty, promokl, málem zmrzl, dostal kroupami do hlavy a nakonec se dokodrcal na Skřítek, kde na mě čekali blízcí. A vlastně to byl skvělý den. Osmý Jesenický maraton v řadě. Možná jsem v běhání začal konečně chápat něco, co mi dřív unikalo.
Nemusím pokaždé někoho porazit. Dokonce ani sám sebe.
Někdy úplně stačí být u toho.